Autor: Karolína Veselá
(bývalá spolucestovatelka)
Karolína v Asii | Karolína v Thajsku | Karolína v Kambodži | Karolína ve Vietnamu | Karolína na Srí Lance | Karolína v Maroku
Příjezd do Udaipuru z Agondy, Goa
16.2.2017
Ahoj, tak jsme tady! V Udaipuru..
Přijeli jsme sem včera v osm večír.. Cesta vlakama proběhla bez problému, skoro celou jsme ji prospali.. 
Jeli jsme den a půl, 1370 km..
Protože jsme věděli, že sem přijedeme večer a bude už tma, raději jsme si zabukovali hotel na jednu noc, s tím, že když se nám v něm nebude líbit, tak druhý den seženeme něco jinýho..Ále není to třeba.. V podstatě hned, co jsme sem vlezli, Marka poznává šéfik hotelu, ikdyž v tomhle hotelu nikdy nebyl.. 
Před třemi roky totiž pracoval v jiným hotelu a Marka si pamatuje.. A už zase je Marek jako indická celebrita..
Pokoj je v pohodě a na střeše, kde teď právě sedíme je příjemný posezení a restaurace s pěkným výhledem.. Město vypadá hezky.. Včera jsme se byli projít jen na chviličku k Pichola lake – jezeru, který je kousíček od našeho bydlení.. Je tu spousta uliček s krámky a chrámy.. Do jednoho chrámu, kde se Indové a Indky (staří i mladí) zrovna modlili jsme nakoukli, na chvilku si sedli a poslechli si jejich zpívání a bubnování, hezký to bylo.. A dostali jsme od jedné Indky v tom chrámu bonbón.. 
Dnes ráno jsme si dali dvě supr vostrý samosy a hlavně konečně v normální velikosti a né mastný, jako třeba ty mini v Agondě, bohužel byly trochu víc slaný..,k tomu moc dobrý čaj s mlékem, parádní snídaně..
Později uděláme větší průzkum..
opička a zajíček 
Udaipur
18.2.2017
Jak jsem psala, že je to tu samá úzká ulička, tak to sice je, ale mezi nimí se prohánějí motorky, rykšáci, auta…. Připadáme si, jak někde na motokrosu a né ve svatém městě.. Neustále musíš dávat pozor, aby tě někdo nesrazil! 
Uhýbat kam se dá.. Já to dnes nestihla.. Do ruky mě celkem bolestivě, škrtla dřevěná stolička, na klíně Indky, sedící bokem na motorce, za svým manželem.. Projeli kolem mě hodně rychle.. Ještě, že na klíně nevezla zrovna něco z plechu ostrýho, to bych měla asi po ruce…. Ale dobrý, přežila jsem to… 
Ulice jsou tu vážně úzký, takže když do toho jede ještě normální auto, ucpe se to.. Mezitím se motají zajíček s opičkou, lidi, psi, kozy, oslíci a mega velký krávy a bejci s hrbem na zádech (takhle velký jsem snad nikdy v Indii neviděla)…..
Ještě je třeba zmínit ten nepříjemný hluk z motorek, rikšáků, aut.. Všichni troubí jak o život.. No a potom taky všudepřítomný prach a smrad.. Včera jsme domů přišli pěkně vočouzený, štípou oči a svědí nos..
Je to celkem dost vyčerpávající a stresující, unavující.. Prostě furt musíš bejt ve střehu.. Rozhlížet se tu po zajímavých věcech, jako je třeba místní architektura domů s malůvkami, moc nejde.. Vždy je dobrý se zastavit, uhnout, kouknout a zdrhnout na chvilku někam do zákoutí, kam se ta zasraná motorka smradlavá nevejde…
Píšu to přesně tak, jak to vnímám, vidím, cejtím, čuchám tady teď já.. Marek, který tady byl před třemi lety, takovej blázinec nepamatuje a je taky trochu v šoku..
Takže je docela dobrý vědět, že atmosféru, jaký to doopravdy tam a tam je, z fotek prostě nejde jen tak přenést..
Už kolikrát jsme si s Markem říkali, chudáci nováčci v Indii.. My už jsme něco zažili,.. ale turista, kterej je tu prvně a ještě ke všemu má málo času na objevování, musí bejt asi totálně s prominutím v prdeli, z toho chaosu Indie.. Kór když se sem dostane třeba přes cestovku.. – supr vyfotošopený fotky těch nej krás a pak na místě? Krutá realita – smradlavá i voňavá, vostrá i sladká..
Myslím to vážně, z dokumentů a fotek z pohodlí vašich domovů to vypadá vše jinak, než si myslíte.. Ale je nám fajn!
Zatím si namaste,
Opička a Zajíček!
Svátek v Udaipuru, Shivova noc, Shivaratri
25.2.2017
Včera jsme se šli projít po stopách místních chrámů.. Je jich tu opravdu mnoho a my jsme si vybrali oblast Ambamata, u jezera Fateh Sagar..
Nejprve jsme navštívili menší chrámy, v jednom z nich se pomodlili, stejně tak jako Indové a Indky s dětmi.. Pak jsme pokračovali dál k velkýmu hlavnímu Mahakaleshwar chrámu..
Před jeho vstupem byl pořádný mumraj.. Byla tam spousta lidí, kteří se nejenom přišli pomodlit, ale i najíst a napít zdarma v rámci oslavy boha Shivy.. Po zemi se válely hromady odpadků, plastových kelímků a misek.. Do toho trhovci prodávající různý kravinky, plyšáky, balónky, ale třeba i keramiku… Byl tam i živý slon, ke kterýmu se Indové taky chodili modlit, (podobně jako jsme viděli loni v Rameswaram, akorát tenhle nebyl v řetězech) dávali mu do chobotu papírový rupie, on jim zato požehnal, pak zvedl chobot a tu bankovku dal svýmu pánovi, co na něm seděl.. Měli tam obří reprobedny z nichž hrála hodně hlasitá muzika, až taková neindická, hodně moderní a když mantra, tak zremixovaná.. Docela úlet.. Dali jsme si kelímek mléčného nápoje, ochucený okvětními lístky růží, dobré to bylo.. Na jídlo byla tlačenice, (to je tak, když je něco zadarmo) v tom se nám nechtělo čekat, až na nás vyjde řada.. Pak jsme raději odtamtud zmizeli a šli se podívat na jezero, nu a pomalu zase zpátky domů..
Po cestě jsme se stavili u jednoho krámku na výborný čaj, za pět rupek a né za deset, jako tady v centru, v turisťárně… Z povzdálí u čaje jsme sledovali zajímavý mix, později jsme se přišli podívat blíž.. Na jedný straně ulice malý chrám, u něho se modlily starší Indky a na druhý straně omladina tančící před reprobednama, opět na hlasitou muziku.. Jedna stará paní, co se právě domodlila, vyšla z toho mini chrámu a na tu muziku začala pařit.. V krásném sárí s hrbem na zádech a šedivými vlasy, to tam hezky rozbalila.. Jen na chvilku, ale byla vtipná.. Pak z chrámu indický stařík vzal kovovou misku se zapálenými olejovými kahánky a vonnou tyčkou a obřadně nás tím plamenem očistil.. Najednou se tam objevil stůl, kelímky a obří kotel Lassi s oříšky! Taky jsme dostali a bylo to výborný.. Pozdravili jsme se a krátce popovídali s lidmi a dětmi. .Klasický otázky, jak se jmenuješ, odkud jsi, jste manželé, máte děti,..? Do téhle oblasti totiž zřejmě moc turistů, běloušů nezabloudí.. Takže jak pro nás, tak pro ně to byl rozhodně dobrý, milý zážitek!
Jinak repráky s hudbou byly u každého chrámu, po celým městě.. Někde se ta hudba těžce tloukla a někde to zas znělo celkem příjemně, kór když jsme přecházeli po mostě nad jezerem Pichola, přišli jsme si jak ve filmu.. Pod náma jezero, (který teda bohužel není zrovna moc čistý, což je vážně škoda!!) na jezeře Taj Lake Palace, kolem nás pohledy na City Palace, schody k jezeru s věžičkami, chrámy a zajímavá architektura domů…
Jak jsem psala, město je vážně hezký a zajímavý, jen kdyby tady nejezdilo tolik těch smradlavejch motorek, rikšáků a aut..
Diskusní skupina: